Písně

Jiří Winter byl velkým milovníkem starých kramářských písní a když se mu koncem 40. let dostala do rukou jejich sbírka od B. Václavka, dvě z nich doprovodil svými ilustracemi - Jenovéfu a Dona Špagáta. Půvabné ilustrace se před více než půl stoletím mihly několikrát v tisku a televizi a poté odpočívaly více než půl století na půdě rodinného domu, v němž Jiří Winter žil.


Píseň o Donu Špagátovi

Ilustrace jarmareční písně Don Špagát byla první prací pro českou televizi. Vznikla v roce 1953. Píseň Don Špagát byla  údajně v padesátých letech občas ke slyšení v rádiu. Bohužel ale nevíme, kdo ji tenkrát zhudebnil. Neví to někdo z vás? Po mnoha desetiletích ji znovu oživil Vláďa Veit, který ji také několikrát zazpíval k radosti návštěvníků vernisáží. Potěšte se jeho neodolatelnou interpretací starého textu, stejně jako půvabnými ilustracemi Jiřího Wintera. Píseň Don Špagát byla též v 60. letech dlouhodobě v repertoáru divadla Laterna Magika jakožto součást představení "Variace", pro něhož Jiří vytvořil zcela nové výtvarné pojetí. Bohužel nemáme z těchto představení žádný záznam, mimo jedné fotografie. 

PROSBA K VEŘEJNOSTI: Nemáte někdo na půdě poklad v podobě starých fotek, divadelního programu Laterny Magiky, nebo dokonce filmového záznamu?

DON ŠPAGÁT


Historie DONA ŠPAGÁTA

Píseň vyšla tiskem ve sbírce lidových písní Bedřicha Václavka v roce 1947. Byla uveden textem, převzatým z původních tisků písničky, prodávaných na poutích a jarmarcích: "Pohnutlivá písnička o jednom přeukrutném lajbrhauptmanovi Don Špagátu, kterak zkrze princeznu Amálii a skrze nešťastné pití rumu, kafe a englišpitru mnoho lidských životů zabito a po smrti zmordováno bylo. Všem mládencům a pannám obojího pohlaví a potmě na světlo vydaná. Zpívá se jako: "O tej velkej vodě, jenže jinak." Winter nakreslil 13 ilustrací a vystavoval je v Maroldu na společné výstavě s Karlem Mrázkem na podzim 1954. Dne 1. dubna vyšla Nepraktou ilustrovaná písnička na poslední stránce 13. čísla časopisu Květy.

Když začal Winter v roce 1953 spolupracovat s Československou televizí, nakreslil několik obrázků pro vysílání této písně. V roce 1960 byl osloven dramaturgií Laterny magiky, aby do nového programu "Variace" vypracoval výtvarné návrhy inscenování písničky o Don Špagátovi. Jednalo se o figurky vystříhané z novinového tisku, které se v animaci pohybovaly na promítacím plátně a při propíchnutí postavy kordem nebo dýkou se tato rozsypala na hromádku papírků, které padaly z plátna na jeviště, kde tanečníci předváděli další scény z ukrutného vraždění. Režírovali Emil Radok a Jaromil Jireš, hudební doprovod opatřil Jiří Šust. 

Tiskem S. Pospíšila v Chrudimi (uloženo ve sbírce kramářských písní v muzeu v Českém Dubu)


Jenovéfa

Jarmareční píseň o Jenovéfě je původně nábožná kramářská píseň vydaná v Praze u Václava Šlereta v roce 1795. Tablo nakresli Winter v roce 1953 pro 23. členskou výstavu Spolku výtvarných umělců Marold v síni Maroldu v Klimentské ulici v Praze 1. Kresbu opět vystavoval na první souborné výstavě (rovněž v Maroldu) v roce 1954, kterou měl Winter-Neprakta a Karel Mrázek.

Text písně vychází z pověsti o kapli sv. Jenovéfy u Ohrazenice

Mezi Ohrazenicí a Hostimem je kaple sv. Jenovéfy. Ke kapli se váže tato pověst: Když se za starých dob mnoho válčilo, musel do války i hrabě a manželku Jenovéfu svěřil svému prvnímu sluhovi, aby se jí v jeho nepřítomnost ničeho zlého nestalo. Sluha psal hraběti o Jenovéfě nepravé věci. Dopisy, které posílal hrabě hraběnce, zdržoval, takže Jenovéfa o svém muži ničeho nevěděla a ani mu psát nemohla. Když hrabě nedostával od své manželky žádných dopisů, uvěřil lživým zprávám a poručil manželku usmrtit. Poručil, aby vyřízli jí jazyk a poslali mu jej. Sluha hned poručil dvěma mužům, aby to vykonali. Jenovéfa velmi prosila ty muže, aby jí nezabíjeli. Mužům jí bylo líto, proto zabili místo ní psa, vyřízli mu jazyk a odvezli jej tomu zlému sluhovi. Jenovéfa se musela těm mužům zapřísahat, že odejde daleko do lesů a nikdy se nevrátí na hrad. Když Jenovéfa žila v lesích, narodil se jí tam malý chlapeček. I přišla k nim do jeskyně lesní laňka, aby je svým mlékem živila. Když Jenovéfa byla již úplně vysílena a tušila, že již brzy zemře, říkala svému synáčkovi, aby šel po její smrti v tu stranu, odkud vychází slunko, že tam ve velkém hradu bydlí jeho otec, tomu, aby vše pověděl, že on se ho ujme.

Stalo se, že hrabě pořádal hon a spatřil tam krásnou laňku a hnal se po ní. Laňka ho dovedla až do skrýše, kde byla Jenovéfa. U jeskyně seděl chlapeček. Když spatřil hraběte, dal se do křiku a utíkal do jeskyně. Tak je tu hrabě našel a Jenovéfa mu vše pověděla. Hrabě je vzal s sebou na hrad, kde Jenovéfa již vysílena zemřela. Ten zlý sluha byl pak čtyřmi páry volů roztržen. Ta kaple tam stojí na památku.


Píseň strašlivá o Golemovi

Píseň strašlivá o Golemovi obsahovala 12 kolorovaných kreseb. Na motiv moritátu Voskovce a Wericha je nakreslil Winter v roce 1953 a vystavoval na obou výstavách v Maroldu (1953 a 1954). V tu dobu už byla populární podoba Golema od sochaře Jaroslava Horejce z filmu Císařův pekař, ale Neprakta ho nakreslil "živějšího" Bohužel k nazpívání písně a vystoupení nikdy nedošlo z tehdejších politických důvodů. Vedení nepřišlo patřičné nazpívat píseň v jidiš, tedy židovském jazyku, jak bylo původně Winterem a Werichem zamýšleno. Projekt nebyl posvěcen shora, a tak z něj nakonec sešlo. Což je velká škoda. Golemova píseň v jidiš/hebrejštině by byla jistě nádherná. 


Udatný kanonýr Jabůrek

Udatný rek kanonýr Jabůrek je hrdinou kramářské písně, začínající slovy "Tam u Královýho Hradce...". Oblíbená a veřejně známá píseň popisuje událost, vážící se k bitvě rakouských vojáků s pruským králem v roce 1866 u Sadové. Ke stému výročí slavné bitvy, oslavovaných v celém královéhradeckém kraji vydalo nakladatelství RIO velký plakát s Nepraktovými ilustracemi a leták se slovy a notovým záznamem, použitým z původního tisku nakladatelství Fr. Urbánka, českého knihkupce v Praze s úvodem: "Kratochvilná píseň na světlo vydaná, na příklad všem mládencům ad cibilu k militéru podle vydání Pospíšilovy tiskárny v Hradci Králové." Celý náklad byl při oslavách bitvy vyprodán a nakladatelství RIO kromě dotisku Jabůrka uvažovalo o další spolupráci s Nepraktou na některých známých jarmarečních písničkách. Když předal Winter Janu Werichovi jako dárek plakát s písničkou o Jabůrkovi, vznikl nápad, udělat znovu Strašlivou píseň o Golemovi. Werich chtěl písničku přeložit do hebrejštiny a nabídnout vydání pro zahraničí. K realizaci projektu však nikdy nedošlo.