Jiří a orientalistika

"Mám tady různé věci, třeba tibetské zaklínací předměty, které jsou opravdu očarované - ty by spíš mohly strašit. Ale nestraší. Když se k nim člověk chová slušně, duchové se k němu chovají také slušně."


Zájem o kulturu východních národů a o jejich prastarou civilizaci přivedl Wintera mezi významné české orientalisty. Předměty ze svých sbírek, především rituální a náboženské artefakty z Dálného Východu několikrát zapůjčil pro výstavní účely Národního, resp. Náprstkova muzea a párkrát takové objekty i sám vystavoval.

Ke sběratelství se dostal přes svého přátele Bedřicha Kopecného, který mu tvořil pro kresby náměty. Bedřich vlastnil spolu se společníkem Tomkem totiž Orientbazar, kde se daly koupit různé starožitnosti. 

"S oblibou jsem navštěvoval "Orientbazar", který patřil Bedřichovi Kopecnému a jeho společníku Tomkovi. S Kopecným jsem se seznámil už za války. Poté co v roce 1939 zavřeli vysoké školy, zanechal navždy studia na stavební fakultě a otevřel si s Tomkem ve Václavské pasáži krámek s orientálními kuriozitami. Chodil jsem si tam vybírat věci do sbírek - koberce, šavle, pistole a revolvery - a s Kopecným jsme vedli odborné řeči nad japonskými soškami, africkými maskami či nad zbytky mumifikovaného člověka z faraonské hrobky. Kopecný byl vtipný kumpán a měl spoustu zájmů, o deset let starší a rád jsem si s ním povídal."

Spolupracovník Miloslav Švandrlík se později k jeho sběratelské vášni vyjádřil takto: "Nejsa odborníkem, nebudu popisovat jeho rozsáhlé sbírky, ale přiznám se, že mě nejvíce šokuje to, že má ve své vilce přes osm set vzácných lidských lebek a že mu je jeho dva psi (afgánský chrt a pudl) nesežerou."